Podzim sice nekompromisně vtrhnul do Čech, na Moravu a do Slezska, inlinová i běžecká sezóna se pomalu chýlí ke svému závěru, přesto lze v termínových listinách ještě najít zajímavé závody. Nejinak tomu bylo i poslední zářijový víkend. V bruslařském kalendáři vévodil tradiční berlínský inlineskating maraton, letos to byl již 39. ročník, a běžecké termínovce pro změnu kraloval proslulý vytrvalostní závod Běchovice – Praha, který se tento rok běžel již po sto šestnácté.
Otrokovický inlinový klub SSCO měl na těchto vyhlášených závodech po jednom zástupci. První se o co nejlepší umístění poprala Bohunka Kotenová na berlínském maratonu. Cíl byl jasný překonat své loňské maximum 1:43:44 a dojet bez pádu. I když to zpočátku tak nevypadalo, sobotní počasí se vydařilo, příjemná teplota, sucho, mírný vítr. Nic tedy nebránilo tomu vyždímat ze sebe to nejlepší. Na start tohoto závodu se postavilo nakonec 1465 žen všech věkových kategorií, v kategorii zkušenějších veteránek AK 40 se o nejlepší výsledek popralo 556 závodnic. V této nejpočetněji obsazené kategorii se naše závodnice rozhodně neztratila. Výsledný čas 1:37:33 znamenal 82. místo v kategorii a 261. místo celkově mezi ženami.
Druhým členem klubu, který poměřil své síly s ostatními, byl Jiří Olšaník. V neděli 30. 9. 2012 se postavil na start tradičního silničního běžeckého závodu Běchovice – Praha, který se zároveň běžel jako otevřené mistrovství ČR v silničním běhu.
Jak jsem běžel Běchovice.
Čtrnáct dnů před 116. ročníkem jsem se rozhodl, že závod poběžím. Běchovice jsem běžel naposledy před 35 roky. Dostal jsem odvahu a začal trénovat. Protože málo běhám a hodně bruslím, tak se hned po druhém tréninku ozvala lýtka. Trénink jsem snížil, abych odlehčil namoženým svalům. V sobotu večer natočil budík na 5 hodin ráno, nachystal vše potřebné a klidně usnul.
Ráno se probudím a zjistím, že jsem zaspal. Co to dá jedu na Prahu, naštěstí je dálnice prázdná, tak v 9.45 jsem na místě a máme 15 minut na přejetí do cíle, protože v 10 hodin zavírají trať. Atmosféra Běchovic před startem je zážitek, stovky závodníků se rozcvičují, mažou kafrem, ten je cítit všude. Já se opatrně rozcvičuji a stále myslím na své bolavé lýtko a kladu si otázku, zda to vydrží. Čas letí a je tu start. Vyrážím a nechávám se unést atmosférou a první km mám za 4:18 tak to je dobré. Druhý, třetí, čtvrtý, no super. Jenom se bojím, co lýtko. Kousek před pátým km ucítím tupou bolest a říkám je to v pr…, odlehčuji noze a doufám, že to půjde. Na sedmém ucítím bolest ve druhé noze. Zatnu zuby a říkám si to není možné vzdát, to musím dobelhat. Osmý km je z kopce nacházím polohu těla, aby bolest byla co nejslabší, dívám se na hodinky, čas je stále dobrý. Pokračuji dál, zůstává mi jen 1,5 km a kopec do cíle. Čas letí a já dokulhám jak válečný invalida do cíle. Je to úleva a s ní radost, že jsem to dokázal. Čas 53:20 a hned plánuji příští ročník. Moc se těším na 117. ročník Běchovic.
BK a JO