Na konci září se jel v Berlíně 34. ročník Berliner-Skater-Marathon. A na startovní čáru se vedle dalších českých bruslařů postavila i členka našeho in-line klubu Marcela Schneiderová. Ta si pro Vás připravila velice zajímavou reportáž nejen z vlastního závodu, ale také o historii tohoto skvělého in-line podniku. Určitě to stojí za pozornost.
34. Berliner-Skater-Marathon Letošní marathón v Berlíně rozhodlo počasí a kolečka. Kdo už někdy jel na svých “skates” Berlínský maratón, celý další rok na nic jiného, než na tu úžasnou atmosféru závodu a na příští maratón, nemyslí. Ty tisíce “nažhavených” bruslařů vyzařují úžasnou energii a nabíjí tak i ty, kteří se zrovna moc bojovně necítí. A další tisíce diváků, pilně povzbuzujících podél trati, dodají sílu i těm, kteří si myslí, že už prostě nemůžou. Poprvé se jel v Berlíně in-line maratón v roce 1997. Měla jsem to štěstí, že jsme tehdy v Berlíně bydleli, trasa maratónu nám vedla téměř “pod nosem” a při pohledu na kolem svištící závodníky se prostě nedalo odolat. A tak jsem na jaře roku 1999 odložila své staré “hrkávky”, koupila si lepší brusle s pěti kolečky a začala s jednou skupinou nadšenců trénovat. Brzy se ze mne stala “inljan-závislačka”. Na maratónu téhož roku jsem závodila v kategorii W50, tedy žen ve věku 50 až 55 let. Tehdy byly věkové kategorie rozděleny ještě po pěti letech. Nás bylo v kategorii jen 9, internet jsme ještě neměli, a tak jsem se až později dozvěděla, že jsem byla časem 1:39:45 ve své kategorii dokonce první. To bylo pro mě neuvěřitelné a samozřejmě motivující. Škoda, že se výsledky in-line maratónů dají vyhledat na internetu až od roku 2000, výsledky předchozích tří let se dají najít asi jen v sešitech, které byly po vyhodnocení zasílány závodníkům poštou. V dalších letech se mi poštěstilo zúčastnit se každého dalšího maratónu. V roce 2004 byly věkové kategorie rozděleny po deseti letech, což je, obzvlášť pro nás dříve narozené, příliš velké rozpětí. Těžko se prosazuje proti těm, co jsou třeba o 9 let mladší. Snad se pořadatelé aspoň těch velkých závodů přece jen vrátí k pětiletým odstupům, bylo by to spravedlivější. Ten letošní maratón byl můj devátý v pořadí, manžel Jiří mě svojí spoluúčastí podporuje od roku 2001. Už druhý rok bydlíme opět v našem rodném městě Zlíně, takže přibyly starosti s dopravou do Berlína a také s ubytováním. Netroufáme si nastěhovat se se vším bruslařským vybavením na několik dní k našim přátelům, to by se jim asi brzy přestalo líbit. Po všechny dosavadní maratóny nám víceméně přálo počasí, a tak to jednou muselo přijít – letos se chmurné povětrnostní prognózy bohužel vyplnily. Startovalo se v sobotu, od čtvrtka ráno pršelo, fučelo a bylo vůbec silně nevlídno, takže se nedalo pomyslet ani na lehký trénink. A tak jsme se vydali na Messegelände. To je veletržní výstaviště na území bývalého Západního Berlína, kde se před polovičními a celými maratóny vydávají startovní čísla, kontrolují časomírové chipy, u výstavních stánků měří tlak a puls, některá města (včetně Prahy) dělají reklamu svým maratónům, nabízejí se nápoje a potraviny pro sportovce, a také se dá pořídit sportovní výstroj a výzbroj za výprodejní ceny. Při vyzvedávaní našich startovních čísel jsme zjistili, že jsme doma (tedy 680 km daleko) zapomněli chipy. Naštěstí jsme si mohli koupit chipy jednorázové. Vzápětí jsme si uvědomili, že jsme zapomněli uzavřít zdravotní pojištění na cesty; to už se napravit nedalo a v našem závodním odhodlání jsme značně znejistěli. Takže skleróza… V pátek bylo počasí ještě horší, vítr o nebývalé síle, déšť a občasné průtrže mračen, kdy nestačila voda odtékat do kanálů, nás naladilo ještě pesimističtěji. Snažili jsme se o počasí nemluvit, ale moc se to nedařilo. Diskutovali jsme, jestli maratón za těchto podmínek vůbec pojedeme, jestli na to máme vůbec vhodné vybavení. S vděčností jsem nakonec přijala ojetá kolečka, která mi velkoryse věnoval kamarád Frank; prý jsou dobrá do mokra. V sobotu, kdy se skater-maraton měl uskutečnit, pršelo s menšími přestávkami celý den, navíc nepříjemný studený vitr. Startovalo se nedaleko Braniborské brány, bohužel až od 16,35 hodin. A tak, když jsme dorazili na naše parkovací místo a přezouvali se za deště do in-line skates, začínalo se šeřit. Vzápětí Jirka zjistil, že mu kolečka na jeho bruslích nedovolí ujet na mokré vozovce ani pár metrů. Já jsem na tom byla lépe, Frank měl se svými kolečky pravdu. Následovalo smutné ale nezbytné rozhodnutí: Jirka nebude ani startovat. (A jak se později ukázalo, nebyl ve svém rozhodnutí sám.) Tentokrát tedy budu muset bojovat sama. A tak jsem si navlékla všechny chrániče a za deště a v houstnoucím šeru se sama vydala opatrně ke startovnímu úseku. Musela jsem kličkovat asi 2 km na kluzkých chodnících mezi chodci a přejíždět křižovatky, kde se pomalu pohybovala auta, jejichž mnozí řidiči byli kvůli objížďkám velmi nervózní. Jeden se dokonce pokoušel mě přejet – takže skoro jako doma, jen ty chodníky a silnice jsou v Berlíně v podstatně lepším stavu. Do mého startovního bloku jsem doklouzala docela zahřátá, dokonce v té chvíli přestalo i pršet. Nakonec dorazil pěšky i Jirka, protože to vzal zkratkou přes park Tiergarten. Bohužel už nebyl čas zkusit hledat Víťu a další české bruslaře a zkusit si pozvednout národní sebevědomí. Jirkovi jsem přenechala ještě žlutou fólii, kterou jsme dostali proti dešti, vzala zavděk jeho povzbuzením a slíbila, že pojedu opatrně, nebudu blbnout, ale budu bojovat i za něj, za přátele z SSC Otrokovice (když ani Petr Lochman nemohl závodit) a české důchodkyně, a že nezklamu ty, co mi drží pěsti. Maratón jsem začala optarně, ale časem jsem si na kluzkou zem zvykla, dokonce jsem našla i jeden mladý pár, se kterým se dalo dobře spolupracovat. To bylo velmi důležité, protože krátce po startu začalo zase pršet a foukat, samozřejmě proti nám. A tak jsme těch 42,195 kilometrů přece jen zvládli, natruc nepřízni počasí, kluzké silnici, mokrému listí z platanů, kalužím, tramvajovým kolejím a houstnoucímu šeru. Zvláštní dík a obdiv patří několika stovkám diváků, kteří navzdory počasí vytrvali a povzbuzovali. Dokonce jsem si závod z velké části i užívala! Zaregistrovala jsem i několik pádů, ale závodníci se po hladké vozovce sklouzli, brzy se zvedli a mohli pokračovat v jízdě. Cestou jsem měla sice nutkání přece jen vyrazit rychleji, ale uklidnila jsem se – dojet ve zdraví bylo to hlavní. Čas nebyl v této situaci to nejdůležitější. Všichni jsme byli o hodně pomalejší, než bychom čekali; přesto mých 2:08:33 stačilo v mé kategorii W60 na 5. místo (do cíle nás dojelo 14.) Byli jsme úplně durch – promočení, v botách nám čvachtalo, vzadu na nohavicích bylo poznat, že brusle nemají blatníky. (Vyprat potom to mastné blátíčko ze 42 kilometrů byl docela problém.) Mnozí dorazili do cíle až za tmy. Třeba se jednou pořadatelům podaří přesunout start maratónu na dřívější hodinu. Druhý den v neděli jsme šli povzbuzovat běžce, vozíčkáře, handbikery a chodce – a mohli jsme jim akorát závidět slunečné počasí, suchou trať a spousty povzbuzujících diváků. Není divu, že vítěz (samozřejmě z Etiopie) zaběhl časem 2:04:26 světový rekord. Už se těšíme na další maratón, který má být, jako obvykle, poslední víkend v září. Ale předtím nás čeká ještě půlmaratón a ten bývá první neděli v dubnu. Doufáme, že se k cestě do Berlína odhodlají také naši přátelé z SSC Otrokovice a také další bruslaři z Česka a Slovenska.
A TROCHU Z HISTORIE
Chtěla bych vám také aspoň trošku přiblížit Berlínský maratón a tak uvádím v heslech jeho stručnou historii. Čerpala jsem převážně z http://de.wikipedia.org/wiki/Berlin-Marathon . Zde najdete (pod heslem Siegerliste) i tabulku s časy vítězů jednotlivých ročníků. Speedskater jsou zde uvedeni až od roku 1997, kdy poprvé na Berlínském maratónu startovali. – Za zrod větších běžeckých akcí v tehdejším Západním Berlíně se považuje listopad 1964, kdy se uskutečnil pro širší veřejnost (700 účastníků) běh na hoře Teufelsberg. Zajímavost: Teufelsberg (Čertova hora) vznikl navršením sutin z domů, zničených bombardováním spojeneckými vojsky během 2. světové války. Berlín leží převážně na rovině a pokud někde ve městě najednou najdete kopec, vznikl výše uvedeným zpúsobem. – V roce 1974 byl odstartován 1. Berliner Volksmarathon – první maraton pro širokou veřejnost. Běželo se mimo centrum Západního Berlína, částečně i podél AVUSu. AVUS je necelých 10 kilometrů dlouhá přímá dálnice, kde se v letech 1921 až 1998 pořádaly automobilové a motocyklové závody. Důležité pro inlajn-bruslaře: Podél AVUSu vede Kronprinzessinen Weg, tzv. Krone, což je cyklistická stezka, kde se dá na asi čtyřkilometrovém dobře bruslit. Stezku používají kromě cyklistů, bruslařů, běžců a chodců též vozíčkáři; problémy nebývají, úsek je dostatečně široký a uživatelé stezky na sebe berou ohled. O víkendech a před polovičním a celým maratonem je zde je obzvlášť živo. – V roce 1981 byla trasa maratónu přeložena do centra Západního Berlína. Ulice města jsou ve velmi dobrém stavu a tak se maratónu mohli zúčastnit poprvé i vozíčkáři. Přihlásilo se 3.486 závodníků, závod byl největší toho druhu v Německu. – Rok 1989: Při Berlínském maratónu měl premiéru Mini-Marathon – desetičlenná družstva školáků běžela posledních 4,2195 km; vynásobením počtu běžců v družstvu a vzdálenosti se dosáhlo skutečné délky maratónu, tedy 42,195 km. V tomto roce došlo k pádu Berlínské zdi. – 30.9.1990, tři dny před sjednocením Německa, běželi maratónci poprvé Braniborskou bránou (Brandenburger Tor), trasa maratónu mohla vést i územím bývalého “východního” Berlína. – Roku 1994 byly zavedeny ChampionChips – elektronická časomíra. V tomto roce byl maratón pro vozíčkáře ustanoven současně i jako mistrovství světa pro tělesně postižené. – 1997 – poprvé mohou na trať i speedskater. Necelou půlhodinu před běžci startuje 446 bruslařů. – 1999 – ke startujícím přibyli Power-Walker, tedy chodci. Přihlásilo se 4.179 bruslařů. – V roce 2002 došlo k hromadnému pádu bruslařů – při přejížění většího pole závodníků se shrnula rohožka, pod kterou byla umístěna časomíra. Rohožka bývá od té doby na silnici nalepena. – 2003 – s téměř 10.000 účastníky je Skater-Marathon v Berlíně největší na světě. Vzhledem k velkému počtu závodníků je start Skater-Marathonu přeložen na předcházející den, tedy na sobotu odpoledne. – V roce 2004 startují poprvé i handbikeři (vozíček závodníků je něco jako kolo, jehož pedály jsou poháněny rukama). – Od roku 2006 náleží Berlin-Marathon k sérii běžeckých závodů World Marathon Majors (WMM), které spolu s Boston-Marathon, London-Marathon, Chicago-Marathon a New-York-City-Marathon patří k největším běžeckým událostem na světě. – 30.9.2007 proběhl 34. Berlínský maraton. Přihlášeno bylo přes 40.000 běžců ze 112 národností. V sobotu 29.9.2007 mezi 16,35 a 16,50 hod. startovali postupně v několik blocích bruslaři; ze 7.624 přihlášených jich bylo hodnoceno kolem 4.700. Důvodem je pravděpodobně nepříznivé počasí, které mnohé od závodu odradilo, a zřejmě také nesrovnalosti při zaregistrování přehlášených (místo původních zájemců) a “Doppelstarter” – ti, kteří starovali 2x, tj. v sobotu bruslili a v neděli běželi.
Marcela Schneider(ová), SSC Otrokovice