Dne 27.07.2008 se konal maratonský závod na mistrovství Evropy v německé Geře. Ráno v 09.30 vyrazily ženy elitní, po nich v 11.00hod. muži elitní a v 12.30 muži masters a v 15.00 ženy Masters. Masters závod mužů kategorie AK 30 byl více méně svázaný teamovou taktikou italské reprezentace. Byli 4, takže opravdu si to mohli dovolit. 2x jsem se pokoušel něco na ně vymyslet,ale opravdu nechtěli vůbec na žádném úniku spolupracovat,takže to dopadlo podle očekávání. Asi v polovině závodů jeden z italských favoritů zato vzal opravdu ukrutně a odjel. S ním se držel jeden z německých jezdců,ale ten asi po dvou okruzích odpadl a vrátil se do skupiny. Ital si to sám dojel až do cíl a to má teda můj obdiv,protože mi se udělalo v jeden moment taková tma před očima,že jsem uvažoval o odstoupení,ale to se na Evropě nedělá,takže jsem se to odhodlal vydržet až do cíle.Opět se potvrdilo,že největším soupeřem je někdy člověk sám sobě. Taky jsem na začátku závodu chtěl jít vpřed s tím, že to opravdu půjde a taky sem ke konci byl rád,že vůbec stojím na bruslích a že jsem vůbec schopen jakéhokoliv pohybu, a nejlépe vpřed. 12.místo je tudíž pro mě nenaplněným cílem(nechci říct zklamáním),i když před závodem bych toto umístění bral všema deseti. Je to velmi tvrdě vykoupená zkušenost. Zrovna na tento den jsem si teda smůlu vybrat nechtěl. Marek Krejčík dojel podstatně lépe. Zkusil na závěr něco se skupinou,jenže to byl předposlední okruh, a Italové už si jej do závěru hlídali hodně. I tak je 5.místo pro něj určitě velmi radostné. Nějak na to moc asi nechci vzpomínat na ten samotný závod,ale určitě je dobré se jet podívat jak bruslí ten vrchol Evropy a věřte mi,že to co se dělo například při bodovacím závodě mužů a před tím i žen, na silničním okruhu, a v jakém nasazení se jely štafety, to bylo něco nezapomenutelného až ukrutného. -pl-
