Ve startovní listině Berlínského in-line maratónu již řadu let figurují jména Marcely a Jirky Schneiderových. Tento zajímavý a nerozlučný manželský pár nechyběl na startu ani letos. Stejně jako loni pro vás všechny napsala Marcela zajímavou reportáž o tom, jaký byl ten letošní Berlín a přidala i pár zajímavých faktů nejen o bruslení. Čtěte proto dál.
Jirka v pravo.
Letošní 35. Berliner Marathon byl současně 12. Skater Marathon –a současně můj jubilejní 10. a Jirkův 8.
Tak už je zase rok pryč a my jsme se zase vydali na náš tradiční Berlínský maratón. Počasí bylo ukázkové už při cestě do Berlína, těch 670 kilometrů jsme i s přestávkami zdolali za necelých osm hodin. Cestu nám usnadnil i tunel, který začíná nedaleko Ústí nad Labem a vede až na německé území. Dále pokračuje nová dálnice a vše je v nejlepším stavu, jak je u našich sousedů zvykem.
Druhý den jsme se vydali navštívit našeho přítele Franka, který je kromě jiného i naším nepostradatelným servismanem. Frank už měl pro nás nachystanou spoustu doplňků k výstroji – od koleček a ložisek až po specielně zapilovaný šroubovák a kolík vsazený do korkové podložky, což pomůže správnému usazení ložisek do koleček. Po rušných debatách, porovnávání a zkoušení připevnil na moje boty 4 červená kolečka Matter o průměru 100 mm. Byly zřejmě poslední, které se daly nové sehnat. Protože už jsem neměla možnost je před maratónem ojezdit, tak mi je ještě předtím obrousil na svém „soustruhu“. Jirka si vybojoval mé staré červené devadesátky Matter, prý se na nich cítí líp než na stovkách. Poté jsme se vydali na tradiční veletrh sportovního zboží, pořádaný u příležitosti maratónu. Letos se však, bohužel, nekonal jako doposud pod televizní věží v Charlottenburgu, ale o hodně dál ve čtvrti Siemensstadt, areál Kabelwerk. Tentokrát to organizátoři moc dobře nezvládli – chyběla parkovací místa, taky jsme nedostali včas domů podklady a museli jsme je dodatečně vyřizovat. Navíc napsali Jirkovi na startovní číslo jiný startovní blok, takže se vyřizovala i tato oprava. Ale jinak se nám podařilo výhodně nakoupit některé doplňky naší bruslařské výstroje.
Další den jsme celý strávili návštěvami známých, takže nezbyl čas ani na malý trénink. K tomu jsme se dostali až v sobotu dopoledne. Byli jsme varováni, že na „Krone“ je ještě mokré listí, tak jsme aspoň chvíli kroužili u zadní brány Olympijského stadionu. (Zde uspořádal v roce 1936 Adolf okázalé olympijské hry.)
Samotný maratón byl náplastí na všechna dosavadní protivenství – počasí bylo stále ideální, dalo se dobře zaparkovat (před italským velvyslanectvím) a bez problémů dobruslit až na širokou 17.Juni, kde byl start.Byli jsme s Jirkou zařazeni do bloku „F“ (podle času 1:45 – 2:00 hod. z minulých maratónů). Start jsme měli dobrý a byli jsme při síle a chuti, takže jsme se zpočátku společně prodírali davem, který vystartoval před námi. Časem jsme se sobě ztratili a dál jel každý na vlastní pěst. Jelo se nám dobře a měli jsme ještě chuť a sílu mávat divákům a kapelám, které nám hrály pro povzbuzení, taky plácat turecké děti do jejich tradičně nastavených rukou.Asi jediné, co pro mě bylo nepříjemné, byla ke konci žízeň. Sice bylo ještě 5 km před cílem občerstvení, ale tam podávali, pro mne z nepochopitelných důvodů, hlavně kousky banánů. Takže jediné, proč jsem byla ráda, že už jsem v cíli, byla možnost občerstvení. Jinak bych si ještě ráda zabruslila dál.Náš konečný čas – já 1:40:26 a Jirka 1:44:57 – nás těší; taky proto, že příští rok budeme moci startovat z bloku E. Byla jsem 6. z devatenácti závodnic W 60, Jirka měl podstatně větší konkurenci, byl 133. z asi 260 bruslařů M 60.A když srovnám svůj 1. a 10. maratón – tak i když jsem starší o 9 let, pomalejší jsem letos jen o 41 vteřin. A to mě těší obzvlášť. A taky to, že jsme dojeli ve zdraví.Za náš úspěch vděčíme z velké části našim ortopédům a taky Frankovi, který nás tak obětavě a nezištně vyzbrojil – i když pro něj a jeho klub BSV 92 (který byl dříve i mým klubem) představujeme zahraniční konkurenci. No a už se zase těšíme na první víkend v dubnu na Halbmarathon a poslední víkend v září 2009 na 36. Berliner Marathon.
Marcel a Jirka Schneiderovi